U řeky Piedra jsem usedla a plakala

20. března 2011 v 19:31 | Strangeb |  Recenze-knihy
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Autor: Paulo Coelho
Rok vydání: 1999
Nakladatelství: Argo

Téma: U řeky Piedra jsem usedla a plakala je příběh o lásce a moudrosti.

Můj názor:
Tuto knihu jsem si vybral proto, že mě autor zaujal už knihou, Veronika se rozhodla zemřít. Mám rád takové ty spirituální texty, kde se popisuje vztah k bohu, k přírodě, nebo jakékoliv modle, dle náboženství. Já sám osobně se řadím k ateistům, i když jsem pokřtěný a slavíme čistě křesťanské svátky. Když se vrátíme zpátky ke knize, tak se vaše názory mohou lišit. Je zde totiž jeden mladík, který může pomocí vůle boží uzdravovat lidi, ale vzdá se svého daru kvůli dívce Pilar, ale obsah se mi nechce psát (i když tohle byla asi tak ta hlavní pointa a příběh knihy). Celé je to skoro dvou set stránková kniha o tom, jak nalézají k sobě dávno ztracenou lásku a tím, jak je to propojováno s Bohem (pannou Marií, která je zde zobrazena jako ženská tvář Boha). Ten kluk a po čase i ta dívka jsou vysoce věřící. Pokud se do této knihy začtete, už vás jen tak nepustí, protože se opravdu dobře čte, navíc i přes sebe větší odpor k náboženství, respektive ke křesťanství, vás to nad tímto tématem donutí zapřemýšlet.

Úryvek z knihy:
,,Proč je symbolem ženské tváře Boha voda?"
,,Nevím. Obvykle se však zjevuje jejím prostřednictvím. Možná proto, že voda je zdrojem života; jsme počati ve vodě a po celých devět měsíců v ní žijeme. Voda je symbolem ženské Moci; moci, kterou žádný, jakkoliv osvícený či dokonalý muž nemůže mít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama