Recenze-knihy

My děti ze stanice Zoo

13. dubna 2011 v 19:35 | Strangeb
Autor:
Christiane F.
Rok vydání: 2004
Nakladatelství: OLDAG

Téma:
Kniha je sepsaná z nahrávek rozhovoru 15tileté narkomanky Christiane, která vypráví o svém životě a zkušenostech s drogami.

Vlastní hodnocení:
Knihu jsem si přečetl především kvůli knize Dušemrdi. Věděl jsem, že se to týká stejné tématiky a hodně lidí tuto knihu jen chválili.
V knize mě především nejvíce zaujal začátek, kde ještě hrdinka nespadla do závislosti na heroinu a vypráví zde o tom, jak to vypadalo u nich doma, že ji otec bil a částečně ještě začátky se slabšími drogami. Když jsem to četl, tak mě napadali dvě věci, buď byla Christiane ve svých 15 poměrně dost "inteligentní", nebo ti lidé, co to potom sepsali, byli vážně dobří. Nechtělo se mi věřit, že by takhle detailně, poutavě a poměrně i chytře mohla mluvit dívka, která je závislá na drogách už v 15tiletech. Od poloviny knihy vás ale začne poměrně nudit její věčné odvykání. ,,Musím přestat odvykat, a to hned zítra ráno," říká Christiane, ale po úmorném absťáku do toho zase spadne. Nejsem snad sám, kdo při čtení měl sto chutí ji jednu pořádnou ubalit. Co mě teda ještě lezlo na nervy bylo slovíčko "cool", které tam používali všichni na každém kroku: ,,Tak jsem teda cool řekla..." Děs. Ale hold je to nějak z roku 1975, ale nejsem si jistej.
Pokud máte rádi knihy s drogovou tématikou, nebo knihy, které vypráví o životě lidí, tohle by vás mohlo zaujmout. Není to žádná těžká literatura a pokud budete jako já, tak to máte za jeden víkend hotový.

Úryvek z knihy:
,,Detlef řek: "Našli ho na nějakým záchodě s jehlou v žíle." Pro oba kluky už byla Axelova smrt minulostí. Vypadalo to, že nemaj chuť se o tom bavit. Musela jsem pořád myslet na toho blbého tuňáka, kterýho jsem mu kupovala, a že už ho teď nikdy nebudu moct koupit."
Pokud jste tuto knihu četli, rád bych věděl váš názor. :-)

Jana Eyrová

13. dubna 2011 v 19:17 | Aniie


Autor: Charlotte Brontë
Rok vydání:2007
Vydavatelství: Klokan

Téma: Kniha je o mladé dívce Janě, která jako sirotek bydlela u rodiny, která ji neměla ráda. Po internátní škole se rozhodne stát se vychovatelkou na hrabství pana Rochestra, avšak dům skrývá mnohá tajemství a hrozby.

Můj Názor: Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně proto, že je všude známa, a při mém koukání na Disney Channel a pohádku Phinniase a Ferba byl díl, kdy mluvili o připravované nové verzi Jany Eyrové, donutilo mě to přečíst :D. Chtěla jsem vědět, o čem ten slavný příběh je a štěstí mi hrálo, protože v té době si sestra opět koupila mou chtěnou knihu. Ihned jsem se pustila do čtení a už ze začátku mě kniha bavila. Bylo mi líto malé Jany, a jejího hrozného dětství, poté strastiplného dospívání na ne příliš dobře proslulé internátní škole. Docela mě překvapovalo, že ji tím, že třeba někdy lhala ji skoro doslova považovali za ďábla, velmi odsuzovali a věštili že se z toho už nikdy nedopadne.Také že skoro na každé stránce říkali, jak Jana vlastně není vuběc hezká. Ach, ty dřívější doby. I poté, co se Jana stala vychovatelkou mě kniha pořád bavila. Tušila sem něco o Panu Rochestrovi a jak to vlastně bude. V domě se skrývalo tajemství a já si už už přála ho poodhalit, což se také stalo. V další části, po odchodu hrabství mi její osud přišel až moc nerealisticky.Skoro jako celá Jana, která se chovala tak moc vychovaně, tak moc slušně. Nechci moc spoilerovat, tak myslím hlavně potom, co se setkala s Janem Křitelem a jeho sestrami. Avšak rozhodla se správně a musím říct že s plním zaujetím sem četla knihu až do konce, kde jsem dokonce uronila slzy. Jako u každé knihy mě bylo líto, že skončila, ale naštěstí aspoň dobře. Mám někdy ráda smutné konce, ale u téhle bych to asi nepřežila. Moc se mi ta kniha líbí, ráda se k ní někdy vrátím a můžu rozhodně říct, že patří k mým nejoblíbenějším.

Úryvek z knihy: "Potřebujete mě?" zeptala jsem se. "Jste vzhůru?" zeptal se hlas, který jsem očekávala,totiž hlas pana Rochestra. "Jsem." "A oblečená?" "Ano." "Vyjděte tedy z pokoje, ale potichu." Uposlechla jsem. Na galerii stál pan Rochester a svíčkou v ruce. "Potřebuji vás" řekl, "pojďte se mnou-pomalu, dejte pozor aby vás nebylo slyšet."

Pokud jste knihu četli, jako vždy si moc ráda přečtu Vás názor!:)

Na větrné hůrce (Wuthering Heights)

11. dubna 2011 v 15:00 | Aniie


Autor: Emily Brontëová
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: LEDA

Téma: Dramatický román odehrávající se na opuštěných vřesovištích Anglie, kam přichází nový nájemce a postupně odhaluje celý strašidelný příběh.

Můj Názor: Tato kniha je velmi zvláštní. Pokud byste čekali obyčejný přesládlý román, tak vás to zklame. Naopak, všichni tu oplývají těmi nejhoršími vlastnosti, který byste si představili. K čtení této knihy mě dovedla sestra, která si ji koupila, jako spoustu dalších knih, avšak sama jsem si ji chtěla přečíst. A musím říct, že mě moc bavila. Je to určitě něco jiného, než všechno ostatní. Ani nevíte, co si máte myslet, jestli se Vám ta kniha líbí se spíš Vás odpuzuje.Jediná dobrá vlastnost hrdinů je jejich láska. Určitě doporučuji si tuto knihu přečíst :)

Úryvek z knihy: " "Pan Heathcliff?" zeptal jsem se. Odpověděl jen kývnutím. "jsem Lockwood, váš nový nájemce.Kladu si za čest navštívit vás bez meškání po svém příjezdu a spěchám se ujistit, zda jsem se snad nějak nevtíral, když jsem tolik stál o pronájem Drozdova. Zaslechl jsem včera, že prý jste pomýšlel..." "Drozdov je můj, milá pane," přerušil mě nedůtklivě. "kdyby se tam někdo proti mé vůli vtíral, zarazil bych mu to-vstupte!" "

Četli jste knihu? Ráda se dozvím Váš názor na ni.
Aniie

Forrest Gump

10. dubna 2011 v 15:44 | Aniie


Autor: Winston Groom
Rok vydání: 2008
Nakladatelství: XYZ

Téma: Kniha je o chlapci Forrestu Gumpovi, který má nízké IQ a je považován za idiota. I přes to prožívá neuvěřitelné příběhy.

Můj názor: Knihu jsem si chtěla přečíst poté, co jsem o ní četla někde na internetu. Asi každý zná film Forresta Gump a skoro každému patří k jeho nejoblíbenějším. Knížka se mi líbila, i když není tolik podobná filmu. V knize zažívá Forrest mnohem více dobrodružství, je mnohem větší idiot a mnohem více si z něj dělají srandu. Někdy se mi to až nelíbilo, ty narážky na něj.Je obsaženo mnoho hovorových slov, které jsou i někdy zvláštně poskládány. Příjde mi, že Vás to donutí číst pomaleji a opravdu se cítíte, že Vám to vypravuje idiot, to se mi velmi líbilo. Kniha nemá smutný závěr, tam jako film, který by bez toho nebyl správným filmem. Tato kniha je opravdu sepsána spíše za účelem pobavení, a myslím že to plní opravdu dobře. Takže,pokud se Vám líbil film, kniha se Vám také zalíbí.

Úryvek z knihy: "Jedno vám teda povim: bejt idiot není žádnej med. Lidi se vám akorát smějou a nemaj s váma trpělivost a chovaj se hnusně. Vono se toho namluví jak by na nás postižený měli bejt hodný jenomže povidali že mu hráli. Ale nestěžuju si poněvač si myslím že jsem si užil docela zajímavej život."

Četli jste knihu? Ráda si přečtu Vás názor na ni.
Aniie

Paulo Coelho- trilogie "A dne sedmého..."

10. dubna 2011 v 13:53 | Strangeb
,,Vždy jsem byl přesvědčen, že k hlubokým změnám, ať už v lidské bytosti, nebo ve společnosti, dochází ve velmi krátkém časovém období. Když to nejméně čekáme, život se na nás obrátí s výzvou, aby vyzkoušel naši odvahu a vůli ke změně; v tom okamžiku nám není nic platné předstírat, že se nic neděje, anebo se vymlouvat, že ještě nejsme připraveni.
Výzva nepočká. Život se neohlíží zpět. Týden je víc než dostatečná doba k tomu, abychom se uměli rozhodnout, jestli svůj osud příjmáme, nebo ne."
Paulo Coelho Buenos Aires, srpen 2000
O trilogii:
Trilogie ,,A dne sedmého..." se skládá z knih: U řeky Piedra jsem usedla a plakala (1994), Veronika se rozhodla zemřít (1998) a Ďábel a slečna Chantal (2000). Vypráví o jediném týdnu v životě obyčejných lidí, kteří se najednou octnou v tváří tvář lásce, smrti a moci.

Vlastní názor:
Poté, co jsem přečetl poslední část trilogie, Ďábel a slečna Chantal, rozhodl sjem se, že to zde shrnu všechno dohromady.
Z těcho tří knih se mi nejvíce zamlouvá Veronika se rozhodla zemřít, ale myslím, že všechny si zaslouží, aby jste si je přečetli. Kdo zná aspoň trochu Paula Coelho, tak ví, že je to vysoce spirituální autor, a v průběhu všech knih (především těchto tří, protože jsou zatím jediné, co jsem od něho četl) se objevůjí biblické příběhy, legendy z různých koutů světa a celkově všech náboženství. Je zde hodně myšlenek, které Vás, pokud to nečtete bezmyšlenkovitě, donutí nad nima zamyslet. Např: ,,Lidé chtějí všecko změnit, ale zároveň si přejí, aby bylo všecko pořád při starém."
Paulo Coelho nemusí přijít na chuť každémů, ale vzhledem k tomu, kolik už vydal knih si rozhodně máte z čeho vybírat. kdybych vám teda mohl některé doporučit, tak to budou právěty tyto tři.

Hostitel( The Host)

5. dubna 2011 v 18:37 | Aniie


Autor: Stephanie Meyerová
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: Tatran

Téma: Román pro dospělé, který pojednává o napadnutí světa vetřelci z vesmíru, kteří osídlují tělo člověka a tím ho plně ovládnou. Kniha vypráví o životě dívky, která vzdoruje téhle síle.

Můj názor: Určitě každý zná Stephenie Meyerovou, autorku veleúspěšné ságy Twilight která rozjela tuhle vlnu upířího šílenství. Tuhle knihu jsem dostala k Vánocům, právě když byli všichni blázni to této série, včetně mě. Teda, i kdyby ta kniha nebyla dobrá tehdy by se mi líbila jen proto, že je to od ní. Ale teď, když mě to opadlo, musím uznat že tato kniha je vážně fajn. je to román pro dospělé, a ukazuje že Stephenie umí psát i něco jiného než přesládlou knihu o blyštivých upírech. Tato knížka má zajímavý děj. Téma zní možná šíleně, avšak ta kniha není. je tam milostný příběh, to ano, a není to tak přesládlé, spisovatelka se zmohla i na krutější věci. Možná ze začátku kniha přijde trochu nudná, jakoby se vlekla, ovšem po pár prvních stránkách se do knihy úplně vložíte, a nebude chtít přestat číst. opravdu, jediný co jsem chtěla bylo číst tuto knihu, a stejně tak i moje kamarádka. Sice Vás může odradit svoji tloušťkou, ale přečtená je opravdu za chvíli. proto doporučuji přečíst, i když kniha je dost možná více pro holky, avšak ne jen pro dospělé! :)

Úryvek z knihy: "Věděla jsem, že to začne koncem a ten že bude těmto očím připadat jako smrt. Varovali mě. Ne těmto očím.Mým očím.Mým.Tohle jsem teď já...Zjistila jsem, že používám divný jazyk, ale dává smysl. Úsečný,,dutý, slepý, přímočarý. Trapně omezený s porovnání s mnoha jazyky,které jsem už používala,ale přesto schopný plynulého vyjádření. Občas i krásy. Můj současný jazyk.Můj rodný jazyk."

Pokud jste knihu četli, ráda si přečtu Vás názor! :)
Aniie

Ďábel a slečna Chantal

21. března 2011 v 21:17 | Aniie

Autor: Paulo Coelho
Rok vydání: 2001
Nakladatelství: Argo

Téma: V této knize autor vlastně hledá podstatu bytí, jestli je dobrá nebo špatná.

Můj Názor:
Tuhle knížku jsem četla jako druhou od Coelho, první byl Alchymista, který mě nadchl, takže jsem se s chutí pustila to této. A určitě nezklamala. Je o prosté dívce z vesnice, která má velmi monotonní život. Každý den odejde do práce a večer zase přijde. Když jednou se tam objeví bohatý cizinec, který ji a celé vesnici nabídne kupu zlata, za cenu jednoho života. Hledá tak podstatu lidu, jací jsou, jestli jsou pro peníze schopné vraždy. Je to hezký příběh, jako všechny jeho na zamyšlění a jako ve všech má opravdu hezké myšlenky. Hodně mě zaujala třeba, že lidé si pořád stěžují, jak je všechno stejné a že už je to nebaví. Když však nastane možnost změny, velmi se bojí, straní a uvědomí si že jim to takhle vlastně vyhovuje. Myslím že každý si uvědomí, jak moc je to pravda.
Každý se určitě zamyslí, co by dělal na jejím místě. Já bych nejspíš zlato odmítla. Přeci jenom lidský život je to nejcennější na světě, co je.Pro ty, kdo zrovna moc nemají rádi Coelho, s jeho myšlenkami ohledně osudu, životního příběhu a dalších věcí, myslím že ani tady moc nepochodí. Mnoho lidí ho proto odmítá, že je to vlastně jen někdo, kdo Vám říká co je pravda, jak to všechno má být. To je ale každého názor, každý je jiný. K této knize se však ráda vrátím.

Úryvek z knihy:
"Téměř patnáct let už sedávala stará Berta den co den na zápraží
svého domku. Obyvatelé Viscosu na tom neviděli nic divného, věděli,
že tak to staří lidé dělávají: sní o uplynulých letech mládí, pozorují
svět, k němuž již nepatří, a přemýšlejí, o čem by si popovídali se
sousedy.
Berta však měla k tomuto počínání důvod. Její čekání skončilo
toho rána, kdy uviděla cizince, jak stoupá do příkrého kopce a po-
malu míří k jedinému hotelu v obci. Vypadal jinak, než jak si ho už
tolikrát představovala; šaty měl hodně obnošené, vlasy delší, než je
obvyklé, a byl zarostlý.
Měl však společníka: ďábla."
Aniie

U řeky Piedra jsem usedla a plakala

20. března 2011 v 19:31 | Strangeb
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Autor: Paulo Coelho
Rok vydání: 1999
Nakladatelství: Argo

Téma: U řeky Piedra jsem usedla a plakala je příběh o lásce a moudrosti.

Můj názor:
Tuto knihu jsem si vybral proto, že mě autor zaujal už knihou, Veronika se rozhodla zemřít. Mám rád takové ty spirituální texty, kde se popisuje vztah k bohu, k přírodě, nebo jakékoliv modle, dle náboženství. Já sám osobně se řadím k ateistům, i když jsem pokřtěný a slavíme čistě křesťanské svátky. Když se vrátíme zpátky ke knize, tak se vaše názory mohou lišit. Je zde totiž jeden mladík, který může pomocí vůle boží uzdravovat lidi, ale vzdá se svého daru kvůli dívce Pilar, ale obsah se mi nechce psát (i když tohle byla asi tak ta hlavní pointa a příběh knihy). Celé je to skoro dvou set stránková kniha o tom, jak nalézají k sobě dávno ztracenou lásku a tím, jak je to propojováno s Bohem (pannou Marií, která je zde zobrazena jako ženská tvář Boha). Ten kluk a po čase i ta dívka jsou vysoce věřící. Pokud se do této knihy začtete, už vás jen tak nepustí, protože se opravdu dobře čte, navíc i přes sebe větší odpor k náboženství, respektive ke křesťanství, vás to nad tímto tématem donutí zapřemýšlet.

Úryvek z knihy:
,,Proč je symbolem ženské tváře Boha voda?"
,,Nevím. Obvykle se však zjevuje jejím prostřednictvím. Možná proto, že voda je zdrojem života; jsme počati ve vodě a po celých devět měsíců v ní žijeme. Voda je symbolem ženské Moci; moci, kterou žádný, jakkoliv osvícený či dokonalý muž nemůže mít."

Veronika se rozhodla zemřít

20. března 2011 v 11:33 | Strangeb
Autor:Paulo Coelho
Rok vydání: 2000
Nakladatelství: Argo

Téma:
Kniha je o mladé ívced Veronice, která se rozhodla zemřít, a to jí pomohlo žít život naplno.

Vlastní názor:
Tato kniha mě prostě a jednoduše nadchla. Možná sice byl ten konec trochu nic moc, čekal jsem od toho trochu víc, ale tak co (jinak ode mně se ten konec nedozvíte). Nejvíce se mi líbilo, jak Veronika celkově uvažovala. Celá kniha byla protkána jejími myšlenkami. Na nynější svět, na to, jaký by byl bez ní atd.. Poměrně dost depresivní. Poté, co se Veronika rozhodla zemřít, dostala se do jedné psychiatrické léčebny. Zde si začala uvědomovat celkovou podstatu života, uvědomila si, proč má cenu žít. Sice z té knihy nevyplývá, že sebevražda je špatná věc, poměrně tu dal autor i trochu najevo, že něco málo řeší, ale tím, jak si celkově hrdinka našla jiný pohled na svět, ji pomohlo. Neříkám, že až dostanu chuť se zabít, tak to udělám naschvál tak, že to nevýjde, a potom se okolo mně bude dělat veliký humbuk na pohotovosti, takový já nejsem. Když už, tak pořádně!

Úryvek z knihy:
,,Dopis tedy napsala. Chvilka dobré nálady způsobila, že necítila tak naléhavou potřebu zemřít, ale protože už vzala prášky, nemohla nic změnit. Koneckonců dobrou náladu mívala i dřív a teď se nezabíjela proto, že by byla smutná, zahořklá a náchylná k depresi. Častokrát se večer spokojeně procházela po lublaňských ulicích nebo z okna svého klášterního pokoje pozorovala sníh, snášející se na básníkovu sochu na náměstí. Jednou se skoro celý měsíc vznášela v oblacích jen proto, že nějaký cizí muž jí právě na tom náměstí věnoval květinu."

Voda pro slony ( Water for elephants)

15. března 2011 v 22:49 | Aniie


Autor: Sara Gruenová
Rok vydání: 2007
Nakladatelství: Tatran
Téma: Románový příběh z cirkusového prostředí v době hospodářské krize.

Hlavní postavy: Jacob Jankowski, Marlena Rusenbluthová, August Rosenbluth, Strejda Al, slonice Rosie

Můj názor: Tato knížka se mi líbila. Chtěla jsem si ji přečíst, protože sem slyšela o nadcházejícím filmu. Není to žádná světoborná filosofická knížka, ale má něco do sebe. Poutavý příběh z nezvyklého prostředí, kterým se nemůže chlubit každá kniha. Je čtivá, krátká, žádná bichle. Tajemství je odhaleno až skoro na konci, avšak konec má velmi rychlý spád. Celý příběh vypráví 90. letý stařeček, který vzpomíná na dobu, o které nikdy moc nemluvil. Jsou přestávky mezi příběhy, kde je ukázán život vypravěče v jeho době,žijící v domově důchodců. Myslím, že kniha dobře vystihuje cirkusové prostředí, jak to tenkrát bývalo, tvrdá branže kde šlo o život. Podle mě má docela smutný konec, ale neberte mě vážně, jsem hrozná citlivka na tyhle ty věci v knížkách :D.Docela mě tedy překvapilo, že je tam hodně věcí se sexuální tématikou, ale "lehká diva" patří do spoustu cirkusů, že? :D. Takže pokud nehledáte žádnou 600-tiset stránkovou knihu která vás nabude informacemi, určitě byste měli sáhnout po této čtivé knížce. Pohladí do duši, kniha se pěkně čte, pohltí vás děj,který zhltnete jedním dechem, zamilujete si Jacoba a Rosie a budete se chtít stát také součástí cirkusu,nejúžasnější podívané na světě.

Úryvek ze zadního obalu knihy: Moc o té době nemluvím. A nikdy jsem to ani nedělal. Nevím proč-pracoval jsem u různých cirkusů skoro sedm let, pokud to není dobré téma k hovoru,netuším,co by jím mohlo být. Vlastně dobře vím proč: Nikdy jsem si moc nevěřil, bál jsem se, že mi to uklouzne. Bylo mi jasné, jak důležité je její tajemství udržet, a taky jsem to zvládl- po zbytek jejího života i dál. Za sedmdesát let jsem se o tom nezmínil živé duši.
Aniie
Pokud jste knihu četli, ráda bych věděla Vás názor :)

Dušemrdi (Seelenficker)

15. března 2011 v 17:29 | Strangeb
Autor:
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: Volvox Globator
Téma: Autentický příběh sedmnáctileté prostitutky a narkomanky.

Můj Názor: Musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy čet. Hned na začátek vám řeknu, že nemá žádný děj, či zápletku. je to prostě deník jedné německé narkomanky, který ji pomohli sepsat různí doktoři, novináři atd.. na odvikačce. Ale samozřejmě se o ni v knize hodně dozvíte, co se týče například dětství...
Na této knize se mi především líbí, že zde Natascha (je to pseudonim, pravé jméno tam nebylo) nazývá věci pravými jmény a nic neni v knize cenzurovano. Rozhodně to patří , podle mně, do knih, co si zaslouží vaši pozornost. Možná je to i účinější, než dvouhodinová diskuze na téma "DROGY" ve škole. Tohle je ale čistě můj názor, hodně lidem se tato kniha může zdát trapná, nechutná, oplzlá a jiné věci. Taky že, až na to "trapná", je.
Kdo z vás četl Děti ze stanice Zoo, tak je to něco podobného, akorát je tato kniha víc brutální. Skoro na každé stránce, větě, je sprosté slovo. Celkově tento příběh donutí lidi, aby se nad ním zamysleli a vžili se do její situace. Taky se ale muže stat, že po přečtení budete mít "deprese", protože to je hodně depresivní. (Upozorňuju, že podle slov jedné naši učitelky, mládež, jako my, nemají ponětí, co to deprese jsou.)

Úryvek z knihy: ,,Co mam říct, taky nevim. Vlastně jsem vyšukaná děvka, to je všechno. Prostě sem nahovno, nic nevim, ničemu nerozumim a nic neumim. Jenom se řezat nebo brát drogy, na nic jinýho prostě nemam, kromě šlapání, to taky umim..."

Pokud jste tuto knihu četli, rád bych věděl váš názor. :-)
 
 

Reklama